„Říkají si ‚Dlouhověcí‘.“
Kalinin přiklekl k ležícímu tělu a holení zapřel chroptící hrdlo.
„Někdy i ‚Strigoi‘ — zejména, pokud pocházejí z Východu. A živí se i krví. Ale jsou to jen lidé. Nenech se mýlit, mládě — jsou stejní jako já nebo ty.“
Dlouhověcí představují ušlechtilé plemeno homo sapiens legendis. Původně převažovali a svrchovaně vládli nad svým křehčím a méně intelignetním příbuzným, homo sapiens sapiens, nad člověkem.
S postupem věků se však člověk učil od těchto svých bohů, monster i vládců. A zatímco dlouhověcí přibývali pomalu a nekompromisně se mězi sebou vyhlazovali, narůstal vliv člověka, jenž je ve svém životě zatláčel do ústranní.
Dlouhověcí oplývají stejnou sebestředností, sobeckostí, nenávistí i závistí, jako zbytek lidstva. Jejich těla jsou však odolnější a schopnost uzdravování až neskutečně rychlá. Buňky dlouhověkých se regenerují rychlostí a přesností, jež takřka zcela potlačuje známky stárnutí i opotřebení těla. Navzdory těmto kvalitám však stále platilo, že dlouhověcí byli ve své podstatě stále ‚jen‘ lidé. A umírali velice podobně, ačkoliv za cenu značně vyššího vynaloženého úsilí.
Dnes velká část dlouhověkých žije v uzavřených Rodinách a Rodech. Jsou ale i jedinci, kteří preferují život v osamnění či na neustálé, nekončící pouti.