| Muž, Dlouhověký | |
| Európa, Západ | |
Bestie patří, milý deníčku, k prastarému národu Divokých lidí, strážících takzvaný "magický" Západ Európy, zejména Galii, území Franků.
Bestie pozoroval lidstvo již dlouho. Sám k němu v jistém smyslu patřil. Lidé oplývali různými talenty, z nichž některé se mu zamlouvaly, jiné nesnášel. Slušné vychování, prokazování úcty a respektu u něj patřily k oceňovanějším. Prozradily, zda si dotyčný udržoval “úroveň“. Pro Bestii neznamenala “úroveň“ povýšenost, ale skutečnost, že si daný muž či žena vážili živé bytosti přímo před sebou. A potažmo života jako takového. A vzdávali jim respekt.
Divoký lid se pár staletí po založení Stolce usadil na západní výspě území Franků, dnešní Galie. Přísahali ochranu európského Západu před „arogancí Jihu“. Vedle nevraživosti vůči vládcům jižní Európy (zejména tamním Rodům) chovali neutuchající zášť ke Stolci. Příslušníci Rodů mohli počítat s výhružným varováním, ať laskavě táhnou, kam patří; stolečtí získali čas sotva na utáhnutí neprůstřelné vesty, v dřívějších dobách zbroje, případně tasení zbraní.
Bestie si váží všech živých tvorů. Zejména k obyvatelům své domoviny, Galie, Země Franků, chová silné sympatie. Člověk je pro něj pouze poněkud svéhlavějším zvířetem, živým tvorem, který si zaslouží úctu a respekt. A v případě útoku přiměřenou odezvu.
Bestie je také prý posledním slavným Divokým mužem, jehož se Stolec obává. Mistr Jan se s ním pokoušel vyjednávat o smíru, zjevně však příliš neuspěl. Alespoň dané vyjednávání opustil v jednom kuse, což je také úspěch.
