| Dlouhověký | |
| Rod Kalmari | |
| Európa, Střed, Kalmarie | |
Princezna Serena-Ávila (Princezna Víly a Draka) byla, milý deníčku, dědičkou spojenectví mezi veneziánskou Aliancí pěti, jak Silviův otec nové uspořádání pěti benátských Rodů nazval, a Kalmarijskou unií, která spojovala všechna tři království Severního poloostrova, dále malou, ale houževnatou Zemi Dánů, Ledový Ostrov i ostrov Kalaallit, přezdívaný též „Zelená Pláň“.
Serena-Ávila se provdala za mladého Findersona, společně měli dcerku Terezu. Serena-Ávila ji však spatřila jen krátce, než zemřela na následky porodu a Velké Kalmarijské války.
Byla požehnáním pro své rodiče i svou zemi. Alespoň než se z ní stal rozmazlený malý fakan, což naštěstí rychle pominulo během jejího dospívání, tedy během zhruba tří, čtyř desítek let. Oba její rodiče byli jedni z nejčistokrevnějších Dlouhověkých a stejně tak byla i ona. I během tažení na padesátku si zachovávala vzhled vyspělé, no, řekněme, starší středoškolačky.
Její obtížně snesitelná povaha mohla zůstat rozumem neposkvrněnou déle (a pravděpodobně by i zůstala), kdyby při menším neplánovaném dobrodružství nepotkala jeho. Mladého Findersona, důstojníka bez armády.
Její život se pak nečekaně, příjemně změnil.
Princezna Víly a Draka prý oplývala silnou Mocí, kterou však odmítala využívat proti kalmarijskému lidu. Nesáhla po ní ani během Velké Kalmarijské války, kdy se několikrát sama ocitla v ohrožení. Byla to však její Moc, co prý udrželo princeznu při životě během porodu, stejně jako drželo dobyvatele mimo pevnost, v níž rodila.
Spolu s její smrtí však ejjí moc vyprchala. Nebo v latentní podobě přešla na její čerstvě narozenou dcerku.
Serena-Ávila si za chotě nezvoila muže urozeného, nýbrž muže slušného. Muže, který jí imponoval, zaujal a se kterým bylo zajímavé trávit čas. Láska k FIndersonovi ji stála domov, trůn, otce a nakonec i vlastní život.
Přesto přese všechno by však mladá princezna své rozhodnutí neměnila. Byla zkrátka trochu sobec, no. Ale šťastný sobec.