„Poletující ohniska radosti, hravosti či zlomyslnosti. Záleželo, na jakou jste zrovna narazili.“
Víly, drobné jiskřičky, tančící vzduchem sem a tam. Tvoří je světlo, tedy skoro. Jde spíše o jakési skupenství mezi plynem a kapalinou. Svit, hmatatelný třpyt, čistá energie obdařená duší, vůlí i city. City oplývající rozpustilostí a naivitou stejně jako moudrostí.
Zvuk vílích křídel lze slyšet, i když víly v pravém slova smyslu nekladou odpor vzduchu ani nevyvolávají vibrace či zvukové vlny. Víly tedy nevydávají zvuk, ať se již pohybují kolem, tančí, smějí se či skotačí. Avšak když si víla zamane a opravdu chce, může být „slyšet“. Dokáže uhodit na jakousi vnitřní strunu v těch, kteří o to stojí.
Čili pokud věříte na víly či jste alespoň zcela nezanevřeli na jejich existenci, nebo patříte k jaksi výjimečným (čti „střeleným“), můžete si jich „všimnout“. Ať již slyšíte vílích křídel šum či rozpustilý magický smích nebo cinkání jemných krůčků. Víly jsou součástí světa, žádný mlžný opar, ale skutečné živoucí bytosti. Akorát snadno uniknou pozornosti těch, kteří o danou část bytí nestojí.