Povídky pověstiny

Syčáka (Jona Syčáka, trpaslíka, liliputa, velitele Bravo Kachen), milý deníčku, právem označují za nejvzteklejšího vzteklouna, nejstylovějšího pozéra a první oficiální Bravo Kachnu. A hlavně troubu, v jehož staré hrudi bije neohrožené a překvapivě milující srdce. Syčák zažil chvíle, kdy měl vše i nic, jež v něm zanechaly chuť žít naplno s veškerou radostí i neřízeným, bláznivým štěstím, které mu ti dnešní zpropadení mladí cpali rovnou do klína.

Popis

Stotřicetšet (přesně) centimetrů vysoký liliput si zakládá na ikonickém, vždy jasně rozpoznatelném stylu. Bohužel ne příliš praktickém. Ale rozhodně utkvívajícím v paměti všech nebožáků, kteří mají tu smůlu jej potkat.
   Nicméně dnes chová v oblibě hladce vyholenou hlavu, na které stejně již nic neroste, v kombinaci s mohutným mrožím knírem a lenonkami, malými kulatými slunečními brýlemi. Tvrzený kožený kabát s obřím límcem a upilovanou brokovnicí dotahují jeho vzhled do dostatečně epického, aby v něm vyšel ven mezi lidi.

Syčák není „taťkou“ malé žoldnéřské skupinky. Spíše přísným, mírně zoufalým strýčkem, jemuž nezbývá nic jiného, než třískat co nejvíce ze svých pošahaných příbuzných. Ovšem Syčák rozhodně nepatří k jakýmkoliv racionálnějším bytostem. Jestliže chudák Magor pochytil svou pokřivenou povahu od některého z Bravo Kachen, má na ní jejich liliputí velitek mamutí podíl, na nějž je náležitě hrdý.
   Magor po něm s pařičnou nekompromisností podědil další nepříliš užitečný sklon: starý Jon se se svým věčným, páchnoucím doutníkem v ústech a těžkými zbraněmi v rukou často a bez rozmyslu vrhá kupředu, aby všechny zachránil. Kéž by se třeba naučil i uklízet…
   Syčák nepatří k nejvýřečnějším ni nejsdílnějším individuím. Své myšlenky i případné emoce si nechává pro sebe, samozřejmě s výjimkou vzteku, který svěřepě vypouští na všechny strany a ke komukoliv, kdo se nachomítne byť jen v dohledné vzdálenosti. Ale jinak, jinak z něj musíte dlouze páčit přiznání, jak moc mu na ostatních z té jejich bandy záleží. A ani tehdy se nejspíše nepřizná. Pokud jej ale znáte, tušíte, že jeho výbušné vztekání jest pouze maskovanou láskou. Možná. Někdy. Náhodou.
   Dokonce když na to přijde, Syčák i prý podrbe Šestku ve vlasech nebo za uchem. Sníží se až na takovouto úroveň sympatických gest. Ale žádný objímání!!

Příběh

Jon se narodil v srdci studeného severu, v zemi zvané Suomi. Neměl úplně jednoduché dětství, které vedlo k jeho trvalejšímu pobytu v institutu U Veselého šaška, určenému pro nepřizpůsobivé a nenapravitelně choré. Nicméně Jon se rozhodl neumřít a vytrvat. A vrátit světu jeho jemné a vstřícné zacházení.
   Než se však stihl proměnit v úplného psychopata, navštívil jej dva dny po dovršení jeho patnácti let Kalinin. A nabídl mu práci. Nepříliš obvyklou, ani moc legální a vlastně značně nevhodnou pro labilní nenapravitelně choré a nepřizpůsobivé jedince. Na druhou stranu, možná byla přesně tím druhem práce, kterou lidským světem šikanovaný a znechucený Jon potřeboval.
   A díky které přijal příjmení Syčák.

Pověry

Život se se Syčákem nemazlil, jeho nevelké tělo rychle uvyklo extrémní námaze a tréninku. Dnes oplývá sveřepou odolností, která podezřele odpovídá fantaskním představám o trpasličích rasách. Šestka Syčákovi několikrát zdůraznila, že "kosplay" kteréhokoliv slavného fantasy vousáče by mu padnul jak ulitý.
   Za neobyčejné však drobný velitel považuje vlastní kuchařské umění. Kalinin si byl jistý, že v příznivých podmínkách by z něj vyrostl jeden z nejvyhlášenějších šéfkuchařů kontinentu. A zažil období, kdy Syčák platil za nejlepšího pána kuchyně v celé Soule. Tehdy liliput pomáhal snaživé ale mírně bezradné Francin, když se pokoušela rozšířit jídelní nabídku své kavárny Začátek i Konec, sestávající sotva z polévek a domácích koláčů. A ještě dnes lákají jeho nejlepší recepty většinu stálých zákazníků.

Syčák po Kalininovi zdělil jeho majorský legionářský revolver, který si Kalinin ponechal spolu s kapitánským po odchodu z Európských legií. Respektive je víceméně šlohnul. Co už.
   Nyní revolver slouží Syčákovi, částečně i jako upomínka na staré časy.

Liliputího velitele těžko spatříte bez věčného a zdánlivě nikdy nedocházejícího doutníku. Čím tlustší a smrdutější, tím lépe. Jednou prý Kalinin použil dým ze Syčákova kuřiva k nácviku protichemického boje. Historce však málokdo věří, neboť ani s nejkvalitnější plynovou maskou se v tom smradu nedá fungovat, natož něco trénovat.

Vazby

Syčák chová hluboký respekt k Tejpce, své zástupkyni na postu velitele Bravo Kachen. Rovněž obdivuje Buranovu vyrovnanost, se kterou je schopen řešit i nejvypjatější situace. A skvěle si rozumí s Maníkem a jeho praktickým přístupem k životu, i když jej neustále vytáčí, jak často ten nimrod riskuje a spoléhá na své čiré štěstí. Nicméně na všechny se může spolehnout, že budou na teoreticky vhodném místě ve víceméně správný čas. Což platí i o Šestce, jejich navigátorce a pí-ár specialistce, která spravuje bravokachní blog.
   Skvělá rodinka, ty jeho Bravo Kachny. Na zabití, ano, ale alespoň se s nimi nenudí. Vlastně si docela užívají. Krásně užívají. A Magor, jejich nejmladší, tuto protichůdnost ztělesňuje každým coulem.

Zákulisí

Původní jméno liliputího velitele pocházelo z angličtiny a znělo Rascal. Autor se ale rozhodl pro českou obdobu, neboť má svůj vlastní, osobitý říz.

Vzhled liliputího velitele původně inspirovala knižní postava spisovatele Eiona Colfera, následně ale díky Syčákovým silným sklonům k pozérství nabrala jeho vizáž zcela jiný, strmý a nečekaný směr.

Syčák patří k autorovým nejoblíbenějším postavám a kombinuje v sobě vlastnosti hned několika jeho přátel.