Osobně si nemyslím, že by existovala jakási vyvolená či vhodná jména pro postavy. Jakékoliv jméno může fungovat stejně dobře pro bývalou spolužačku z mateřské školy praprastrýce hlavní protagonistky, jako pro hlavního antagonistu či hrdiny.
Je ovšem úkolem autora, aby postavě vtiskl onu výraznou a unikátní osobnost, která vytane čtenáři na mysl pokaždé, když "Pepa přijel".
Myslím si, že jméno musí působilt jako součást světa příběhu. Každé jméno někdo postavě dal. Ať již rodiče, přátelé, postava samotná či nějaká vyšší moc typu Bůh, Matka příroda apod. Autor má vědět, jak a proč jméno vzniklo a bylo dáno jeho postavě. Může a nemusí to čtenáři odhalit a postava mohla jméno taky jen zdědit při porodu. Ale nějak jej získala.
Jméno postavy tedy pochází ze světa příběhu. Může to být již nepoužívané jméno ze zapomenutého jazyka nebo skoro-obyčejné jméno, ale psané archaicky a trochu jinak než dnes, protože se v rodině dědí po generace. A nebo také jméno, které má v našem městě každý čtvrtý občan. Pokaždé ale vychází ze světa, v němž postava žije.
On totiž dělník ve fabrice na kartáčové hřídele málokdy získá rodné jméno Aertheneus, stejně jako vrchní druid staletého vílího hvozdu si asi nebude říkat Tonda Vopršálek (i když Tonda Smrčků nezní vůbec špatně). A ani XLS-13 Falcerzior z planetárního systému Deltia není úplně nejlepší jméno pro žačku střední školy. I když je objektem jejího zájmu starší spolužák ze semináře fyziky.
Zkrátka, jména jsou součástí světa příběhu a měla by do něj zapadat. A je jedno, zda je to Franta nebo Otokar. Jména ve čtenáři rezonují nikoliv dle své znělosti, ale díky osobnosti, kterou jim autor vtiskne. Je však také pravdou, že pokud tyto podmínky splňuje více jmen, vybírám to pravé ořechové čistě subjektivně, podle toho, jak k postavě sedí, jak zní apod.
Ještě se přiznám, že se jmény pracuji většinou opačně a problémy s jejich výběrem mívám málokdy. Když objevím jméno, vytane mi na mysl i postava, ke které patří, s celým svým příběhem. Odkud se vzala, kde a jak skončí a kde se nachází nyní, když o ní začínám vyprávět.
Mé příběhy jsou pak výsledkem interakce takovým postav a propletením jejich osudů. Zřídkakdy nosím v hlavě příběh či pointu, kterou bych se snažil předat a pro kterou hledám vhodné postavy včetně jejich jmen, abych je povyprávěl. Právě naopak, poznávám spíše postavy, kdy se zpravidla seznámíme objevením jména, přídomku či přezdívky. Například zjistím, že znám postavu, které se říká Poutník. Kdo je, ke komu patří, proti komu bojuje, kam chce dojít a jak zapadá do příběhu, následně odkrývám.
Platí tedy, že jen občas musím jména přímo vymýšlet, ale když už, řídím se výše popsaným. A s tímto dnešní příspěvek utnu, dlouhý je již dost. :) O tvorbě příběhů či postav se rád rozepíši zase jindy.
Mějte se knižně a svižně!