Jedna z mých osobních myšlenek se zabývá odpovědí na otázku "co sám považuji za umění." Důležité je ono slůvko sám, neboť otázkou "co je umění" se zabývá nejeden vědní obor s mnohem zkušenějšími kapacitami, než je ta má. A netroufnu si jim v tomto konkurovat.
Pro mě samotného je jednou z hlavních vlastností umění schopnost zušlechtit. Neboli skutečnost, že když kdokoliv se danému umu věnuje, je pro něj prospěšný a zušlectuje jej. Schopnost zlepšovat sám sebe považuji za vlastní životu, umění pak chápu jako činnost, jež v tomto napomáhá.
Při šermu, tanci, malbě, psaní – již několikrát mne napadla myšlenka "tohle by mě zkusit každý, bylo by mu to prospěšné a pomohlo by mu to dělat věci lépe". Domýšlím se, že lidé nerostou tehdy, když se věnují konkrétní dispciplíně. Ale rostou, když se věnují čemukoliv, co má smysl. A zpětně, pokud svůj čas tráví činností, která jim pomáhá se vyvýjet, pak ona činnost získává na smysluplnosti.
Pokud bych měl odvětit, co sám osobně vnímám jako umění, pak jsou to takřka veškeré činnosti, jimž se lidé věnuji. Jinými slovy, lidé mají schopnost přetvořit každodenní konání ve skutečný um, ať to pro ně znamená již cokoliv. Umění se zlepšovat, růst a sílit je vlastní životu a jeho rozvoji a vnímám jej více projev zdravého člověka, než jako unikátní a raritní záležitost.