Nebudu říkat, že o psaní něco vím. Ale mohu potvrdit, že existuje fakt velký oceán věcí, které nevím.
Nebudu říkat, že o psaní něco vím. Ale mohu potvrdit, že existuje fakt velký oceán věcí, které nevím. Je mnoho, co se o psaní lze naučit. A jen velmi málo, co jsem si doposud zvládl osvojit. Nechci podsouvat, jak se píše, a již vůbec ne kázat, jak se má psát. Ale nevadí mi sdílet, jak píši já sám. Třeba to někomu k něčemu bude, i kdyby jen coby odstrašující příklad.
Píši každý den. Se snahou dodržet vytvořené minimum. Tedy kromě určitých výjimek, jako mých narozenin, dovolené, Vánoc a podobných. To píši dvakrát tolik, mám více času. A zkusím stručně shrnout, co znamená ono "mé minimun". Omlouvám se, že to bude spíše nudný výčet.
Tedy, mé denní "minimum" zavisí na fázi práce. Pokud tvořím nový text, jedná se o napsání 1500 slov a současně jednoho "zápisu" týdně. V Povídkách Pověstiny je "zápis" totéž, co v běžné knize "kapitola". Současně musím napsat celý text do tří měsíců. Obvykle o týden až deset dní přešvihnu.
Pokud reviduji napsaný text a vytvářím beta-verzi, je minimum práce 4 strany za den a dva zápisy týdně. Na vytvoření celého beta-textu mám pak měsíc. Tady obvykle končím o týden až pět dní dříve. Asi mám zvyk v panice dotahovat skluz z první fáze.
Pokud dokončuji text a zapracovávám poznámky betačtenářů, musím zpracovat minimálně 2 betačtenáře za den. A za dva týdny zapracovat zpětnou vazbu od všech betačtenářů. Přičemž prozradím, že se zpětnou vazbou k celému textu obtěžuji maximálně 4-6 čtenářů a o poznámky k vybraným částem textu či zápisům prosím ne více než dalších 20.
Uff, tolik k nudným číslům. Co se týká podmínek psaní, píši pokud možno vždy a všude. Nemám nárok "nepsat" jen proto, že je kolem hluk, venku krásně, bouřka, nebo dávají můj oblíbený seriál.
Při psaní preferuji poslech hudby, bývám vybaven sluchátky. Někdy poslouchám seriál, ale jen nějaký méně zajímavý a spíše vtipný. Jinak mě vytrhuje. Občas mám taky těžkou hlavu a pocit přeplnění, kdy sluchátka raději odložím a jsem rád, když jsou okolní zvuky co nejtišší.
Přesto píši, i když prostředí není po mé chuti. Kdybych nebyl ochotný či schopný psát jen kvůli okolí, zlobil bych se na sebe, že jsem to s touhle prací nemyslel vážně.
Mým oblíbeným psacím nástrojem je počítač a klávesnice. Preferuji tlačítka s nízkým profilem a žlábky, ideálně oddělená širší mezerou. Používám také pomocnou mini-klávenisnici, kde jsem si nastavil zvláštní znaky češtiny jako spojovník, trojtečka, zvětšování a zmenšování písmem. Také jsem na ni z čiré lenosti přidal i ď, ť a další háčko-čárková písmena, která obvykle nebývají schovaná pod jednou klávesou.
Mno, zjišťuji, že téma "jak píši" by vydalo na vícero článků. Tento zde utnu, již je po hříchu dlouhý. Zbytek svého psaní popíši zase někdy příště.
Mějte se knižně a svižně!