Povídky pověstiny

Jsem známým hnidopichem a bručounem, taktéž potížistou i zarytým intelektuálem. Rovněž jsem nadprůměrně vysoký a krásný, důvtipný i prudce inteligentní, zábavný, také šarmantní, stejně jako velice mužný a zejména, zejména pak velmi, velmi skromný.

Když ponechám žerty stranou, alespoň částečně, mohu o sobě říci, že jsem sobec. Píši Povídky Pověstiny, protože sám chci. Dělám to rád. Samozřejmě občas mívám záchvaty nečinnosti, lenosti, bolívá mě hlava, nechce se mi, nebo jsem prostě nešťastný. Ale to je součást každé práce. A vůbec na tom nezáleží.
   Píši, protože jsem si psaní zvolil asi stejně, jako si psaní zvolilo mne. Někdy jde práce skvěle, slina se chytí a slov přibývá po stovkách. A jindy se lopotím, abych vyplodit alespoň onu osobně povinnou denní kvótu. Taková už je robota. Maká se každý den a je zcela šumafuk, jestli jsou k tomu zrovna vhodně postavené hvězdy.

Popravdě řečeno, nechci zde ani jinde sdílet podrobnosti o své osobě, povaze ani jiných pitomostech. Myslím si, že nejsou důležité – ne pro Povídky Pověstiny ani jejich čtenáře.
   Ale chci se pokusit sdílet, jaký jsem coby autor a jakým autorem bych se rád stal. Nebo alespoň, kam směřuji.

Píši, protože mě psaní baví a protože psát chci. A doufám, že následkem mé tvorby se někomu vyloudí úsměv na tváři, a někomu vnukne zamyšlení.
   Věřím, že existují dovednosti, které si autor osvojuje a vybrušuje. V současné době se snažím zlepšit plynulé a nenásilné přecházení mezi komickými (až absurdními) momenty, které čtenáře pobaví, a okamžiky silného procítění, ať již smutného či dojímavého.
   Také pracuji na ukotvení čtenáře v ději, aby se orientoval a věděl, takříkajíc, která bije. Nebo aby se alespoň méně ztrácel. A nakonec usiluji, aby měl čtenář pocit, že je uvnitř postav a děje a představoval si, jak by se on sám zachoval ve stejném příběhu.

Jestli se mi někdy podaří se ve výše popsaném zlepšit, zaměřím se zase na něco jiného. A pokusím se si vzpomenout a napsat to sem, nebo někam jinam. :)

Mějte se knižně a svižně!