Povídky pověstiny

V noci na konci října roku 2016 vpadla do Pověstiny vojska nečekaného spojenectví, aliance európských Rodů a Stolce. Zaútočila na pověstinské uskupení Legati Cruentas, cech, který v onom divokém kraji sídlí od nepaměti a chrání jej. Bitva se odehrála na dvou frontách, kdy přední voj vzal ztečí kampus legatské školy, zatímco zadní voj napadl ze zálohy jejich cechovnu.
   Ofenzíva skončila odražením útočníků, kteří stejně jako pověstinský cech i jeho spojenci utržili citelné ztráty. Mezi nejvýznamnější úmrtí patří smrt Theodora Andrejeviče Kalinina, tehdy vrchního velitele Bravo Kachen, a Leonarda Robina HiSe, tehdy vrchního komisaře Európské informační služby. Komisař skonal při pokusu o záchranu svého syna Filipa, jenž na legatské škole studoval. Ani jeden z nich bitvu nepřežil.

Pozadí

Do divokého kraje v srdci Európy přivedl útočníky společný cíl, silný nepřítel. Vpadli na území cechu Legati Cruentas, aby srovnali se zemí tamní cechovnu, školní kampus a zadupali do prachu veškeré profesory i ostatní členy cechu. Korunním cílem byl pak Lord Erastes, cechmistr Legátů.
   Nicméně Bitva šarád získala své jméno díky chaosu, zmatku a nejasnosti v motivacích jednotlivých stran, které do konfliktu vstoupily. Zdálo se, že všichni členové krátkodobného spojenectví chtěli uštědřit co největší, pokud možno finální ránu Legátům. Ale jednak zůstalo nejasné, kdo je sjednotil, proč je tam přivedl zrovna tehdy a čeho chtěl dosáhnout zrovna on. A druhak se do onoho oficiálně společného cíle zamíchalo nečekané množství dílčích, osobních či soukromých plánů.
   Lord Urtyr Cyrell usedl na Stolec po té, co předchozí Otec, Otec Benedikt, nečekané zemřel. Necelý měsíc tak Urtyr vykonával funkci Otce i vrchního vymítače, čehož využil, aby dal svolení sám sobě k použití síly. Vpadl do Pověstiny, kde chtěl porazit tamní Cech, snad nejstaršího odpůrce stolecké Víry.
   Jeho invaze využily európské Rody, které rovněž vítaly možnost zlikvidovat odvěkého nepřítele. Cechmistr Erastes zjevně patřil k těm oblíbenějším celebritám Starého kontinentu. Říká se, že o stolecké ofenzívě informovala rody Rodina Srdcemiz, která se útoku také zúčastnila. Nicméně pro ně byl pokus o zabití legátského cechmistra pouhou zástěrkou. Ano, krásný to sen, ale Srdcemiz šli po něčem jiném. Obdobně, jako Theodor Andrejevič Kalinin, který se rovněž nechal najmout, aby proti Cechu bojoval. Nevzal však s sebou své Bravo Kachny, neboť i on měl vlastní skryté pohnutky, proč do bitvy vytáhl. Stejně jako Robin HiS.

Následky

Legáti bitvu vyhráli a přinutili spojenecká vojska k ústupu. Lord Urtyr si z pole odnesl nehezké zranění a zdálo se, že Srdcemiz dosáhli svého, ať to již bylo cokoliv. Bitva posloužila dobře coby zástěrka a oni opustili bojiště s tím, pro co přišli. Jenže na své si přišel i Kalinin, přestože v bitvě padl. Ví se jen, že svým úspěchem nečekaně zkomplikoval budoucnost Rodiny Srdcemiz i všech nepřátel Pověstiny.
   Shrnuto a podtrženo, v Bitvě šarád se utkala komplikovaná spletenice snů a osobních cílů, z nichž o dobré polovině věděl jen málokdo. A ještě méně živých tušilo, zda se zadařily a co doopravdy mohly pro Starý kontinent znamenat.